pátek 10. října 2008

Tak mě začaly pronásledovat mírně nesmyslné sny.
Proháněla jsem se na chůdách do kopce, žádné létání, jako tomu bylo dřív! Pěkně po svých...
Nejdřív to šlo mizerně. Vrávorám, kymácím se a musím se pokaždé o někoho opřít, většinou je po ruce muž, jeden a ten samý tedy... podává mi něco, co si mám čas prohlídnout až po sundání - možná spíš odhození těch vysokých nohou... až pod střechou.
Ke konci cesty už jsem ale na chůdách přeborník, dokonce na nich utíkám...
Na hradě, kam mě ty chůdy donesly, přistávám tedy s tou věcí - s růžovým froté ručníkem, ale pěkně došeda čmouhovatě zamazaným. Rozhlížím se, co by se s tím dalo udělat a vidím krásné bílé moderní porcelánové umyvadlo - peru tedy ručník v umyvadle, ale když z něj vypouštím špínu, tak najednou vidím skrzevá odpadový otvor, že ta voda neteče do trubek, ale okolo, cáká na stěny, jak padá níž a níž, je to takový vodopádek...
A i když nejsou ty stěny úplně těsně kolem toho potrubí, spíš ten pohled připomíná průhled do komína, ale nezačerněného sazemi, tak ta voda se jakoby čistí, tím jak padá níž a níž. Nebo že by to ten pohled shora dolů tak zkresloval?...
To je jen jeden ze tří nebo možná více snů na dnešek, ale ty ostatní mě tak nezaujaly. Co byste si tak vy počali s Jarkem Nohavicou v koupelně? Nekouřil, nemluvil. Jen tam tak seděl na okraji vany a moudře se na mě díval. Bylo to v tu chvilku příjemné, i když - žádná velká zábava to taky nebyla. Ani s Vláďou Plickou, co mi volal, jestli se nechci zajet podívat na lidi, kteří pozůstali po těch horolezcích, kteří se vypravili v roce 1974 do Peru a zasypala je tam lavina. On tam měl taky být, jenže v tu dobu musel filmovat a tak za nima nestihl dojet... což mu tedy zachránilo krk. Nebýt té práce, nemá dnes asi ani své dvě děti, které znám a které jsou už obě dost samostatné a velké.
A když jsem se kolkolem dostala zpět k tématu dětí - tak abych nezapomněla -tak ta naše kolegyně má vnuka Daniela, 51 cm, 3,20 kg a narozen je tedy císařem 9.10. 2008 v 13:15... ale že to zní dobře - ne králem, ale rovnou císařem! :c)

středa 8. října 2008

prostřední den týdne 8.10.2008 hezké datum...

Věra věří v .... nevímcovšechno, ale já věřím, že se moje předtucha, že to malé stvořeníčko, co se právě dere na svět, bude zase holka!
Je zapotřebí svět dostatečně zásobit tím nejlepším, co se pod klenbou nebeskou vyskytuje.

Takhle nějak jsem asi uvažovala i tenkrát, když se ty bolesti sápaly na mě - a povedlo se to tenkrát...
Ani na okamžik mě nenapadlo, že bych si měla při přebalování dělat starosti s tím, co mají kluci navíc.

Kolegyně v práci, která má stejně jako já dvě dcery, se stává babičkou. Pomalu se prokousává od dopolední pracovní schůzky přes několik telefonátů k tomuhle hrdému titulu. Už vidí sice hvězdičky pomalu z té nervozity, ale statečně a trpělivě čeká, až se jí novopečená maminka zase ozve. Naposledy to bylo těsně po obědě - všechny tady v kanceláři jsme dávaly hlavy dohromady. Je fajn dát si pro uvolnění vlažnou spršku. Taky na balonu je to prý dobré. No když já rodila, tak to jsme mohly tak akorát pochodovat po chodbičce... Tak držím palce.
Prý už se kontrakce dostavují po 5 minutách, mám to skoro v přímém přenosu. To moje holky se v tomhle směru zatím zdržují hlasování... a tak na babičkovství si zatím asi počkám.

pondělí 6. října 2008


Tak a zatímco se moje mladší dcera potí u obhajoby, já se pokouším pochopit, jak to přijde, že čas tak letí?

postesknutí ... ne moje, takové smuténkovaté a vílí

Stýská se mi,
i když tomu nevěříš
a máš v očích pochyby,
a já nevím,co ti říct
a tak odezírej ze rtů…

Stýská se mi,
i když říkáš,
to co nechci
a máš v očích otazník
a tak prosím nemluv ani v žertu…

Stýská se mi
v samotě a chci tě,
ale nechci
a splynout spolu v jednotě,
mám pocit jako v kleci…

Tak prosím snažně o pomoc
a počítám si slzy,
cos hádal, ale neuhod
a přijdeš,
doufám brzy…

první nedělní postřehy říjnové...

1.
Stříhej ušima nad tím, co se děje kolem tebe: cokoli se ti ozve a ty na tom ulpíš svou pozorností, zarezonuje s tvým vlastním "problémem", dá ti prostor k vyjádření svých vlastních názorů a nemusíš už to pak nosit s sebou jako břemeno... a ani nikdo jiný se pak už nemusí tahat s tím nákladem, který tě dosud zavaloval svou tíhou. Jak je to jen prosté, milý Watsone!
2.
Meil, který ke mě doputoval od Báry:
Jakkoli nemám moc rád různé duchovní řeči o "vzestupu", které se poslední dobou vyrojily, tohle mi přijde hodně dobré, tak čtěte a čerpejte Sféra Moci se rozpadá Autor: Ilumauir
To, co nás čeká, bude náročné, psychicky a možná i fyzicky, o penězích ani nemluvě. Sféra Moci se hroutí jen jednou za mnoho tisíc let, takže nikdo s tím nemáme žádné přímé zkušenosti a musíme jednat intuitivně či podle hlasu srdce a často proti hlasu rozumu nebo proti převládajícímu veřejnému mínění, které si nic z toho většinou nepřipouští. Co se tedy stane? Zhroutí se vše, co je založeno na moci a přežije jen to, co je vytvořeno z lásky. A týká se to každého z nás a všech aspektů našeho života, už teď si můžete udělat svou vlastní bilanci toho, co děláte z lásky a co ze strachu a v čem vidíte lásku či strach kolem sebe a představte si nepředstavitelné, že to, co je ze strachu, najednou neexistuje. Už v tuto chvíli pracujeme s Tajemstvím zákona přitažlivosti popsaným ve filmu The Secret. Seznámím Vás s tím, o čem přemýšlím a co přitahuji já. Dobrá zpráva na začátek, každý z nás lidí je vytvořen z čisté lásky (i sex je láska), je to naše podstata, proto při zhroucení Sféry Moci žádný člověk nezemře. Tedy ne z důvodu, že tahle sféra zmizí, ta není spojená se Životem, nepodporuje náš organický život, naopak ho vysává, proto její zhroucení není životu nebezpečné. Ovšem člověk není jenom živočich a žije spoustu dalších životů a mnoho z nich je právě se Sférou Moci svázáno, naše společenské, ekonomické či politické životy nevyhnutelně skončí. Pro mnoho lidí to bude šok a pokud si neuvědomí, že to, o co přišli, byla pouhá iluze, rozhodnou se možná skoncovat i se svým organickým životem, vědomě či nevědomě. Prevencí jsou právě takové články, jako ten, který teď čtete, které mluví o tom, co se děje. Mějte tyhle informace na vědomí ve chvíli zlomu a sdílejte je se svými bližními. Další dobrá zpráva je, že zůstanou existovat všechny věci, které jsme vytvořili, protože jejich podstatou je taky láska, tahle životní síla je ukryta v každé molekule či buňce. A ať jsme rukama vyrobili sebevětší kravinu či pitomost, dali jsme do ní svou životní sílu, elán či nadšení. Týká se to i takových věcí jako jsou zbraně či bankovky. Prostě nic neanihiluje, funkční zůstanou všechny elektronické, energetické či komunikační systémy. Co se ovšem zhroutí a rozpadne, jsou naše vztahy k těmto věcem, naše chápání jejich významu. To bude kritický okamžik, protože budeme muset rychle vytvořit jiné vztahy a jiné významy, které udrží civilizaci v chodu. Kdyby přestaly třeba fungovat elektrárny, byl by to samozřejmě velký problém, ale žádná se nezastaví jen proto, že se zhroutí Sféra Moci, ale spíš proto, že lidé, kteří jí obsluhovali a byli tam držení mocí pracovních smluv či strachem o práci, odejdou nebo jí vypnou. Ale mohou taky zůstat z lásky k lidem. Tak teď k tomu, co se zhroutí. Zhroutí se společnost, stát jako celek, mocenské struktury a organizace, právo a zákony, sociální a zdravotní systém, ekonomika, všechny trhy včetně peněžního, majetkové vztahy, firmy, pracovní i rodinné vztahy atd., tohle všechno je založeno na strachu a útlaku a je součástí Sféry Moci. Tohle všechno zmizí, ale mějme na vědomí, že my lidé zůstáváme. Proberme si to jednotlivě a podívejme se, jak to bude fungovat „den poté". Zhroucení společnosti neznamená, že zavládne chaos a rabování. Lidé kradou a vraždí ze strachu, nikoliv z lásky, bojí se, že zemřou hlady nebo že budou zabiti a to je základ Sféry Moci. A společnost je instituce, která s tímto strachem pracuje a tak lidi ovládá pomocí zákonů, morálky či policie. Zhroucení společnosti je ale vnitřní proces v každém z nás, kdy si uvědomíme iluzornost toho všeho. V tu chvíli se změní tok energie. Místo vztahů, které k nám přicházejí z vnějšku od rodiny, školy, společnosti, státu či od tradice, se my sami stáváme zdrojem nových vztahů, které vytváříme a definujeme podle svých potřeb a podle toho, co vychází z našeho srdce. A to, co z nás tryská, je láska. Ta se stává určujícím principem organizace společnosti na všech úrovních, od rodiny po planetární struktury. Tu proměnu můžeme pochopit pomocí otázek, ptejme se: Jsme s partnery z čisté lásky, nebo kvůli manželskému slibu či ze strachu o majetek? Pomáháme druhým, protože nám to nařizuje zákon nebo z lásky k nim? Jsme „dobří" (nekrademe, nevraždíme) jen ze strachu z trestu nebo proto, že je to naše vnitřní podstata? Pracujeme ze strachu z hladu nebo je naše práce vyjádřením našeho tvůrčího potenciálu? Jsme v míru se všemi lidmi jen ze strachu z války a bolesti nebo proto že být v harmonii a radosti je naší přirozeností? Co je z lásky, to přežije, co je ze strachu, to se rozpadne. Strach měníme na lásku tím, že se vzájemně poznáváme, že spolu mluvíme, že sdílíme mezi sebou informace o tom, co potřebujeme k životu a jeden druhému to dáváme. Zhroucení ekonomiky neznamená, že všichni jsme rázem chudí nebo že bohatství anihiluje. Zdroj bohatství zůstává nedotčen, protože je to čistá láska samotná. Co se ale totálně zhroutí, jsou naše představy o tom, co je tím zdrojem a tím se také rozpadnou ekonomické vztahy a vazby. Spousta lidí si dnes myslí, že zdrojem bohatství jsou peníze nebo zisk a tak jedno nebo druhé hromadí a celá ekonomika se postavena na tvorbě zisku. Ke zhroucení ekonomiky dojde ve chvíli, kdy si naplno uvědomíme, že zdrojem bohatství je lidská práce rukama, hlavou nebo srdcem. Když honbu za ziskem nahradíme tvořením bohatství, změní se všechny ekonomické vazby. Současná ekonomika je postavena na strachu z chudoby nebo z hladu, proto je taková „nenažraná", vychází z představy, že na světě je málo toho, co potřebujeme k životu a proto se člověk musí snažit, aby na něj něco zbylo a když se nesnaží, umře v bídě. Sféra Lásky naopak pracuje s představou, že toho, co opravdu potřebujeme, je nekonečné množství a je toho dost pro každého. Peněz je samozřejmě vždy konečné množství a zisk může mít jen někdo, takže dokud peníze a zisk považujeme za zdroj, existuje na světě chudoba. Ta rázem zmizí ve chvíli, kdy si uvědomíme, že bohatstvím je samotný život, čistý vzduch a čisté vody, čisté a rovné mezilidské vztahy, že nejbohatší jsme tehdy, když milujeme a s láskou rozdáváme, když svobodně a radostně tvoříme to, co nám tryská ze srdce. A to můžeme dělat všichni a naplno. Peníze zmizí tak, že zmizí důvod jejich existence, kterým je strach. Bojíme se o peníze a tím je tvoříme a čím víc strachu, tím víc peněz. Beze strachu peníze nepotřebujeme. Když s láskou jeden druhému dáváme to, co stvoříme, žijeme v radosti. Když dostáváme od druhých jejich dary, cítíme se přijímaní a podporovaní. V takovémto světě samozřejmě zmizí spoustu nepotřebných věcí či činností, přestanou se prostě vyrábět nebo dělat a věci, které se vyrábět budou, budou tvořeny s ohledem k maximálnímu bohatství všech. Zmizí také spousta činností, které jsou otravné a existují jen proto, aby lidé mohli pracovat s penězi, zmizí celá státní struktura sloužící k přerozdělování peněz, zmizí daně, zmizí bankovnictví, zmizí důvod evidovat nemovitosti, zmizí samotný důvod cokoliv vlastnit. A dokonce zmizí i nezaměstnanost, protože ve Sféře Lásky každý člověk může dělat to, co ho baví, co miluje, co dělá nejlépe jak umí a co tedy všichni náležitě oceňují a maximálně ho v tom podporují. Je to dokonce způsob, kdy se bohatství tvoří nejrychleji a nejefektivněji, takže Sféra Lásky přetéká hojností a štědrostí, proto také nebude potřeba žádný sociální systém nebo pojištění. A práce jednoho harmonicky navazuje na práci druhého, proto nejsou potřeba žádné firmy, neexistují žádní zaměstnanci. Představte si, že všichni jsme miliardáři, co teď uděláme? To, že zmizí zdravotní systém, neznamená, že se vypaří všichni doktoři a nemocnice spadnou nebo že budou zapomenuty informace o lidském těle a zdraví. Prostě jen zmizí systém, který rozděloval lidi na lékaře a pacienty a vytvářel nemocné lidi. Podporovali jsme ho ze strachu z nemocí, ve chvíli, kdy strach zmizí, systém se hroutí. Samozřejmě tím, že strach z nemocí nahradíme radostí ze života a láskou ke zdraví, naráz nezmizí všechny nemoci, ale změní se cíl doktorů, kteří nás léčí. Stane se jím zdraví lidí, nikoliv maximalizace počtu bodů od pojišťoven. Nejbohatší doktor je ten bez práce, protože žije mezi zdravými lidmi. A taky věřím tomu, že v okamžiku zhroucení Sféry Moci se nejméně 50% nemocných rázem uzdraví, protože spousta našich nemocí je způsobena strachem nebo nechutí dělat něco, co strach vyvolává či šíří. Místo toho, abychom dělali něco, s čím vnitřně nesouzníme, tak se hodíme marod. Tenhle důvod pomine. Co nezmizí, je lidská touha po poznání, proto budou stále existovat lidé, kteří zkoumají svět kolem nás, ostatně děláme to všichni od chvíle narození, je to naše přirozenost. Proto stále kolem nás budou lidé, kteří nám v poznávání světa budou pomáhat, moudří mistři a učitelé. Ovšem zmizí školy takové, jak je známe, jejich smyslem totiž bylo zapojit nás do Sféry Moci strachem, který v nich panoval, učitelé se snažili nás ovládnout a začlenit do společnosti, ve chvíli, kdy se ta stará společnost zhroutila, tahle potřeba zmizela. Škola se stane místem společného růstu skupiny lidí, místem sebepoznání a poznáváni druhých lidí, Země a světa, kde každý může být tím, kým skutečně je a kde může rozvíjet své talenty, kterými byl obdařen. Se zhroucením Sféry Moci také zmizí veškeré posuzování, srovnávání, soutěžení, vyhlašování vítězů a tvoření poražených. Hry, kde jedni porážejí druhé, upadnou v zapomnění, ale vytvoříme spoustu jiných her postavených na principu vítězství pro všechny, ve kterých půjde o to, dovedně se zapojit mezi ostatní a svým dílem podpořit dosažení společného cíle. Tak o tomhle sním, do tvoření těchto skutečností posílám energii a na Vesmíru nechávám proces realizace. V The Secret říkají: „Můžete být čímkoliv, můžete dělat a mít cokoliv. Jste velkolepý tvůrce a jste zde díky své silné svobodné vůli tu být. Myslete na to, co chcete, přitahujte životní zkušenosti, které vám pomohou rozhodnout se, co chcete a když se jednou rozhodnete, myslete jen na to." Přijímám tu výzvu a posílám Vesmíru své záměry.
3.
Vystavuj se co nejvíc sluníčku. Na ostrově, kde se muškuje a řeka hází hvězdičkovité vzkazy ve smyslu plynulosti a nezměnitelnosti věcí minulých, věcí jsoucích i věcí budoucích... Na zastávce autobusu - jak je to jen milé, mít čas a nechávat ujíždět jeden autobus za druhým a hřát svou tvář na podvečerní laskavé sluneční osvěžovně!
4.
Nepřepínej - i když ti paní Holubová v druhé ze tří povídek o synech a otcích zpočátku nic moc neříká. Ono se to poddá... hláška, určená naháněnému panu profesorovi biologie v podání pana Donutila, že "... je výstava mléčných žláz savců ve fotografiích..." nakonec za tu trpělivost stála. Téměř jako z pera pana Kratochvíla!...